dobrá
trasa
Vydejte se s námi
na skok k sousedům
Stoletá houpací lávka nad dravým proudem horské řeky.
Stoletá houpací lávka nad dravým proudem horské řeky.
ul. Gen. Andersa, Głuchołazy, Opolské vojvodství
http://glucholazyonline.com.pl
V lázeňské části Głuchołaz vedou přes řeku Biała Głuchołaska (místní jí však říkají Białka) dva mosty: jeden železniční, a vedle něj lávka pro pěší, kterou místní s oblibou nazývají „houpačka“. Obě mostní konstrukce se nacházejí tak blízko sebe, že při letmém pohledu splývají v jednu.
Lávka pro pěší pod kroky chodců opravdu pruží a lehce se pohupuje nahoru a dolů. I když nemá zrovna reprezentativní charakter, zůstává nejkratší spojnicí mezi lázeňským parkem a vilovou částí starých Głuchołaz, a její původní stoletá konstrukce už má dnes svou hodnotu.
Historie
Głuchołazy (něm. Ziegenhals) mají status města už od 13. století. Do vínku dostaly velké bohatství: krásnou horskou krajinu, zdravé mikroklima a průzračně čistou vodu. Je s podivem, že status lázní (Bad Ziegenhals) získaly až v roce 1877. Rozvoj zdejšího lázeňství výrazně ovlivnil nedaleký Jeseník (Bad Gräfenberg), kde léčil věhlasný Vincenc Priessnitz. V Ziegenhalsu se totiž používala konkurenční metoda vodoléčby vynalezená knězem Sebastianem Kneippem.
Do města se sjíždělo mnoho lázeňských hostů, proto bylo rozhodnuto o stavbě železnice. Iniciátorem výstavby železničního spojení mezi Głuchołazy a Hanušovicemi byl ředitel lázní Bad Gräfenberg Johann Ripper. První část trasy byla v provozu od února1888, druhá od října téhož roku. Pro lázeňské hosty byla na konci 19. století hned vedle železničního mostu postavena dřevěná lávka o délce asi 25 metrů a šířce 1 až 1,3 m, zavěšená na tenkých ocelových lanech, díky nimž se lávka lehce pohupuje dodnes.
Uprostřed lázeňského parku byl nedávno umístěn pamětní kámen s vytékající vodou a mottem vodoléčby: „Není nic lepšího než voda“. Nechybějí ani jména lékařů Kneippa a Priessnitze. Kámen má symbolicky smířit konkurenční lázně a představovat prospěch, jaký plyne ze spolupráce v rámci euroregionu Praděd/Pradziad. Německé lázně Bad Ziegenhals bohužel nenávratně zničil čas a lidská pošetilost, proto raději zbytečně neotálejte a přijeďte si prohlédnout alespoň to, co zbylo z jejich prchavé slávy. Wojciech
Současnost
Ve 20. století zasáhly Głuchołazy dvakrát povodně, a to v letech 1903 a 1997. Povodeň z roku 1903 zřejmě zničila všechny městské mosty přes Białou. Andrzejův most v centru města byl obnoven v roce 1907, v téže době získaly svou dnešní podobu i železniční most s houpací lávkou. Po povodni v roce 1997 proběhla rekonstrukce zdevastované lázeňské čtvrti. I když již některá bývalá sanatoria neexistují a jiná chátrají, území lemujícímu řeku Białku byl navrácen reprezentativní vzhled a stalo se z něj opět místo vhodné k procházkám a rekreaci.
Houpací lávka vede do čtvrti s honosnými starými vilami a k opravenému velkému sanatoriu Skowronek z r. 1882 (původně se jmenovalo Ferdinandsbad). Cesta zpět vede opět přes lávku, nebo o sto metrů dál přes silniční most u pramene Żegnalka. Pokračujte do starého lázeňského parku zrekonstruovaného v roce 2009 společným úsilím Głuchołaz a Jeseníku. Na konci parku najdete jezírko u bývalého sanatoria Waldesruh. Dodnes se tu zachovala stará lávka, po které lázeňští hosté přecházeli na ostrůvek s půjčovnou lodiček.
50.307535 17.379378