Tiché a zasněné – Głuchołazy
Plac Basztowy 4a, 48-340 Głuchołazy, Opolské vojvodství
Městské informační centrum:
http://www.glucholazy.pl
Głuchołazy jsou patnáctitisícové město na jižním okraji Opolského vojvodství, na hranici s Českou republikou, na křižovatce turistických stezek u úpatí Zlatohorské vrchoviny. Během 2. světové války je naštěstí nepostihl osud okolních měst, a proto se v něm zachovaly historické stopy napříč osmi stoletími: pozůstatky obranných zdí a bašty z 15. – 16. století, raněgotický portál kostela sv. Vavřince (r. 1250), pozůstatky po těžbě zlata, velké náměstí o rozloze asi jednoho hektaru s výstavbou z 1. poloviny 19. století, ale také lázeňská část připomínající dobu největší slávy města, které v 70. letech 19. století získalo status lázní (Bad Ziegenhals).
Historický kontext
Město bylo založeno v 1. polovině 13. století. Jelikož představovalo strategickou hraniční pevnost s rozvíjející se těžbou zlata, často měnilo majitele a bylo terčem ničivých nájezdů během husitských válek, útoku maďarského krále Matyáše Korvína či třicetileté války. V roce 1741 se dostalo pod pruskou nadvládu.
Největší rozkvět zažilo v polovině 19. století, kdy po vzoru blízkého Jeseníku (Bad Gräfenberg) se i zde, v Ziegenhals, začala rozvíjet vodoléčba metodou Vincence Priessnitze, a posléze také Sebastiana Kneippa. Díky podivuhodnému klimatu a překrásné krajině bylo ve městě během krátké doby vybudováno asi dvacet vodoléčebných ústavů, rekreačních domů a sanatorií (léčila se tu i tuberkulóza). Vznikl zde lázeňský park (Kurpark), ve kterém byl na konci 30. let 20. století postaven komplex venkovních bazénů. Lázně byly velmi oblíbené, svědčí o tom četné pohlednice z přelomu 19. a 20. století, znovu vydané v albech v letech 2009 a 2011.
Głuchołazy jsou město na okraji, trochu opomíjené, tiché, ospalé, snad i zapomenuté, i když se zde konají třeba letní hudební a malířské kurzy. Je to město spojené s mým dětstvím, proto bych byl rád, aby co nejvíce lidí objevilo jeho krásu, neobvyklé pohledy na lázeňskou část, Parkovou horu (Góra Parkowa) a zachovalý původní architektonický ráz.
Wojciech
Současnost
Již v roce 1944 se němečtí obyvatelé začali evakuovat hlouběji do Říše, zbylí Němci byli v roce 1945 vysídleni a nahradili je Poláci z východního a středního Polska. V sanatoriích, která po Němcích zůstala, se pokračovalo v léčbě a rehabilitaci nemocných, ale socialistické znárodnění ústavů nepřálo jejich rozvoji a areál začal chátrat. Město trápily také časté povodně, především ty v letech 1903 a 1997, které pro něj byly opravdovou ranou (povodeň v roce 1997 zničila lázeňský park i nejkrásnější polský bazénový komplex). Nedostatek financí a lidského rozumu zapříčinily rozsáhlou devastaci Głuchołazů.
Teprve finanční pomoc Evropské unie dostala město z úpadku. V roce 2009 byl ve spolupráci se Společností Vincenze Priessnitze v Jeseníku zrekonstruován lázeňský park (bez bazénů), obnoveno bylo také velké sanatorium Ferdinandsbad, dnes známé jako rehabilitační a rekreační středisko Skowronek (ve vlastnictví Charity Opolské diecéze) a několik obytných domů na někdejší Promenadenstrasse.
50.313056 17.374167
Gryf doporučuje
Jsem toulavý Gryf, napůl polský orel, napůl český lev. Jsem toulavý Gryf, napůl polský orel, napůl český lev. Jsem toulavý Gryf, napůl polský orel, napůl český lev. Jsem toulavý Gryf, napůl polský orel, napůl český lev. Jsem toulavý Gryf, napůl polský orel, napůl český lev. Jsem toulavý Gryf, napůl polský orel, napůl český lev.
